Prokletá

Ráda o sobě uvažuji jako o racionálním technickém typu. Ale co se děje poslední 3 týdny, to si nedokážu vysvětlit.

Spustil to mobil – při dobíjení se zapínal a vypínal a ani se moc nedobíjel. Blbnul. Začal s tím v autě cestou do Prahy – jela jsem sama s dětma na víkend. Po dálnici se nebojím jet, co auto dá (a Panda z kopce s větrem v zádech dá i 130) … když vtom se dějou divný věci – vypne větrák,  vypne rádio, rozsvítí se baterie, ručička tachometru spadne na nulu (ale auto nestojí) … věděla jsem, že musím rychle zastavit a díky Bohu za benzinku na šestém kilometru. Dojela jsem a už nešlo ani zamknout auto. Asistenční službu jsem volala tím divným mobilem a moc si držela palce, ať neumře dřív než se domluvíme. Vydržel.

I bez auta víkend vyšel skvěle – nechali jsme se zachránit (díky Tomáši), potkali ty správné kamarády a konečně jsme se dostali i do technického muzea. Jen když jsem si kupovala lístek, zasekla se tiskárna …

Telefon definitivně zemřel v pondělí po příjezdu domů. Je v reklamaci a zatím jsem vytáhla z šuplíku starou přegumičkovanou blikací krabičku. Zemřela 12 dní poté. Plakala jsem na FB a hodná sousedka mi půjčila funkční stroj … když ho má muž, je naprosto v úžasnej. U mýho ucha ztrácí signál.

Říkám si pohoda – vždyť mám ještě pevnou (VoIP). Stejně volám hlavně pracovně a na to je ideál – teda byla by, kdyby fungovala … mám chuť ji rozšlapat.

Pořád ještě mám v záloze další řešení – vhodná aplikace v počítači … taky odpoledne nejela. I klávesnice laptopu přestala reagovat … sedím tu se sklenkou vína a užívám si příjemný večer nad kompletní přeinstalací systému.

Cítím se prokletá – popíjím a přemýšlím, který bídák a taky jak to sakra zlomit … i když na druhou stranu, dohromady se nic nestalo. Několikrát jsme měli ohromné štěstí a vždycky byla nablízku pomocná ruka (mobil, auto, podpora). Jen už se skoro bojím brát do ruk elektroniku.

Zítra mám důležitý telefonát a záleží mi na tom, aby se mi dalo dovolat a domluvit všechno potřebné … před chvilkou počítač fungoval a aplikace volala jak v reklamě. Tak mi držte palce, ať to stejně funguje zítra – jinak budu muset klukům poslat holuba ať si otevřou okno a zvýší hlas.

Reklamy

pavlinkamorava se představuje:

Na mateřské ... jo, zase. Ale stejně to bude hlavně o dětech.
Příspěvek byl publikován v rubrice Občasník se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Prokletá

  1. jolana88 napsal:

    🙂 žiju takhle už docela dost dlouho – od narození (málokoho takřka srazí auto, co jede jednosměrkou protisměrem – zvl. když ulicí jezdí „jednou za tisíc let“) – a dobrý. Chce to akorát klid, smířit se s tím, že něco nejde, občas něco blbne – a laxně přecházet slovy „nějak to dopadne, nakonec – mohlo bejt i hůř“ 😉 PS: držím palce

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s